Dotaz:
Zaměstnavatel mě posílá na pracovní cesty, na které jezdím svým autem, na jaké cestovní náhrady mám nárok?

Odpověď:
Pracovní cestou se rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce. Zaměstnavatel může vyslat zaměstnance na dobu nezbytné potřeby na pracovní cestu jen na základě dohody s ním (§ 42 odst. 1). Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnanci náhradu výdajů, které mu vzniknou v souvislosti s výkonem práce, v rozsahu a za podmínek stanovených zákoníkem práce (§ 151). Výdaje vzniklé v souvislosti s pracovní cestou jsou výdaje, za které poskytuje zaměstnavatel zaměstnanci cestovní náhrady (§ 152). Zaměstnavatel předem určí, zpravidla písemně (cestovním příkazem) podmínky, které ovlivňují poskytování cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu cesty, místo výkonu práce, dobu trvání, způsob dopravy, ukončení cesty a jiné. Zaměstnavatel je rovněž povinen poskytnout zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu na pracovní cestu až do předpokládané výše cestovních náhrad, může se však se zaměstnancem dohodnout, že mu záloha poskytnuta nebude.

Jak uvádíme výše, zaměstnavatel určuje zaměstnanci způsob přepravy, v rámci stanovení podmínek pracovní cesty. Pokudzaměstnavatel požádá zaměstnance o použití soukromého motorového vozidla pro účely přepravy na pracovní cestě azaměstnanec s jeho použitím souhlasí, přísluší zaměstnanci sazba základní náhrady stanovené za 1 km jízdy a úhrada za spotřebované pohonné hmoty (§ 157 odst. 3).

Za každý kalendářní den pracovní cesty poskytne zaměstnavatel zaměstnanci stravné, a to podle délky trvání této pracovní cesty, výši náhrady stanoví zákoník práce v § 163. Dalším nárokem ještě můžou být i náhrady výdajů za ubytování (§ 162), pokud byly zaměstnancem vynaloženy, v souladu s podmínkami pracovní cesty ve výši, kterou zaměstnavateli prokáže.